Tento web používá k poskytování služeb a personalizaci soubory cookies. Používaním tohto webu s tím souhlasíte.

claim
Archiv novinek

V exekučním řízení lze zpochybnit exekuční titul

K takovému závěru dospěl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 01.11.2016, sp. zn. II. 2230/16, když zrušil usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Stěžovatel se v předchozím řízení domáhal zastavení exekuce v souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, neboť dle jeho názoru je exekuce nespravedlivá a v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatel konstatoval, že exekuce je vedena pro dluh, který neexistuje, nevznikl a nikdy vzniknout nemohl. Předmětná exekuce byla vedena oprávněným z titulu porušení přepravních podmínek pro údajnou jízdu bez jízdního dokladu. Stěžovatel je držitelem průkazu ZTP/P a jako takový měl nárok na bezplatnou dopravu spoji místní veřejné hromadné dopravy. Stěžovatel tedy nemohl porušit přepravní podmínky, neboť jízdní doklad nikdy nepotřeboval. Oprávněnému tak nemohla vůči stěžovateli vzniknout pohledávka za porušení přepravních podmínek.

Soud prvního stupně a odvolací soud se neztotožnily s námitkami stěžovatele, když takové námitky bylo možné uplatnit jen v nalézacím řízení. Naopak v exekučním řízení, které směřuje pouze k vymožení splnění již uložené povinnosti, není možné přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu.

Ústavní soud se zabýval otázkou ústavně konformního výkladu práva a konstatoval, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, naopak se od něj musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, systematická souvislost nebo některý z principů mající svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem.

Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že oba soudy nesprávně aplikovaly ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu („Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat“), když dostatečně nezohlednily specifické a jednoznačné okolnosti případu a smysl a účel předmětného ustanovení. Dle názoru Ústavního soudu měly exekuční soudy exekuční řízení zastavit pro existenci „jiného důvodu“. Oba soudy, které posuzovaly návrh stěžovatele na zastavení exekuce, neprovedly ústavně konformní výklad citovaného zákonného ustanovení, když vycházely toliko z jazykového výkladu a ani nezohlednily relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k „jinému důvodu“. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Městského soudu zrušil.